Moderní pohádka ve dvou verzích od Elišky Martínkové ze 7. třídy
O hladovém vlku
Ten den bylo hrozné horko, óó a jak mi tuze kručelo v břiše, no ono když týden jíte jen ostružiny a borůvky, není se co divit. Ležel jsem pod borovicí a dostal příšernou žízeň.
U studánky jsem zahlédl holku v červené čapce. Najednou se mi rozbušilo srdce, tejden o ostružinách a teď mám jídlo přímo před sebou. Skočil jsem před ni a ptám se, jak se jmenuje a co tak sama. Ona, že je Karkulka a jde za svou babičkou, která má dnes narozeniny. Nesla košík, ve kterém měla víno a borůvkový koláč. Při pohledu na něj to se mnou málem seklo. Dále jsem se dozvěděl, že babička bydlí za zeleným vrchem pod velkým smrkem.
Rozloučil jsem se a pelášil lesem až k domku. Vrazil dovnitř! Babka ležela v posteli a četla, když mě uviděla, začala ječet. Hned jsem ji spolknul, jelikož jsem neměl čas na žádný čajový dýchánek. Ve skříni bylo nějaké oblečení, do kterého jsem se oblíkl, nasadil brejle, zalezl do postele a čekal.
Za pár minut se objevila Karkulka. Začala mi gratulovat k narozeninám a pak mi dávala takové divné otázky. Proč máš tak velké uši a proč máš tak velké oči. Poslední otázka mě však zaujala. Proč máš tak velké zuby? Ptala se. Na divnou otázku se většinou dává divná odpověď. No přece, abych tě mohl lépe sníst! Chramst!! Chramst!! A byla v břiše.
Potom na mě přišlo spaní, když jsem se však vzbudil, měl jsem na břiše několik stehů. Karkulka s babičkou a myslivcem seděli u stolu a jedli koláč. Myslivec mě uviděl a hrozně se rozzlobil, když se uklidnil, řekl: „Co s ním budeme dělat? Dáme ho do útulku?“
„To ne.“ Řekla babička a navrhla rozumnou nabídku. Bude mi tu hlídat dům proti různým zlodějům. A tak se ze mě, vlka tuláka, stal prvotřídní hlídač.
