I přes nepřízeň počasí se nám výlet vydařil
Nejprve děti prozkoumaly hradní stáž, bylo potřeba se přesvědčit, jestli se opravdu ani nehne. K údivů dětí vojáci mrkali a pohli i pusou.
Protože nám cesta přes Prahu trvala ráno 1,5 hodiny, musela přijít na řadu pořádná svačina. Při té se svačící děti staly i objektem fotografovaní zahraničními turisty.
Některé děti neodolaly a hodily si minci pro štěstí do kašny na hradním nádvoří. Přání zůstala utajena, a tak se snad i splní. Jedno přání zaznělo i nahlas, a to když jsme si v Muzeu hraček prohlíželi hračky z minulého i předminulého století a Helča Kadeřávková si přála žít v době před 100 lety. Všem se v muzeu moc líbilo a některé děti by prý klidně vyměnily dnešní hračky za ty staré. Ale myslím, že asi jen na chvilku. Brzy by jim počítače a mobily chyběly.
Do dob dávných nás vrátila i Zlatá ulička. Prohlédli jsme si malé domečky s obchůdky a na chvilku jsme se zastavili pod Daliborkou, abychom si vyprávěli její příběh.
Díky obětavému personálu Chrámu sv. Víta jsme nemuseli stát dlouhou frontu u jeho vstupu a proklouzli jsme bočním vchodem. Gotika děti učarovala. Škoda jen, že není přístupné podzemí chrámu, to je zajímalo nejvíce.
Na závěr našeho výletu jsme si nemohli nechat ujít výměnu hradní stráže.
A byl to opravdu velký zážitek! Někteří pak stále pochodovali a na přání dětí si výměnu stráží vyzkoušíme i v hodině TV.
Cesta zpátky už byla rychlá, s úžasným Strahovským tunelem, což byl také jeden z největších zážitků dne, a v půl jedné už jsme si pochutnávali na dobrém obědě. Na památku teď máme doma turistickou známku s obrázkem Pražského hradu.